Pokyny pro autory

Vložit článek...

Šablona článku

Seznam zkratek

Hlavička článku

JMÉNO
Filozofická fakulta
Univerzita Palackého
Křížkovského 12
779 00 Olomouc
E-MAILOVÁ ADRESA

JMÉNO
Filozofický ústav Slovenskej akadémie vied
Klemensova 19
811 09 Bratislava
E-MAILOVÁ ADRESA

Autoři jsou povinni dodržet níže uvedené formální požadavky časopisu Aither:

Časopis Aither používá citační normu "Author-Date Style" podle 17. vydání Chicago Manual of Style. Autoři jsou povinni tuto normu dodržovat. Pro podrobný popis viz: https://www.chicagomanualofstyle.org/tools_citationguide/citation-guide-2.html

Citace

Krátké citace se píší přímo v textu, v poznámce pod čarou mohou být pouze, jsou-li součástí věty.
Citace se píší do závorky touto formou: "...jak bylo dokázáno (Marenbon 2003, 130–132)." popř: "... (srv. Marenbon 2003, 130)." nebo: "... (viz Marenbon 2003, 130)."
Je-li jméno autora součástí věty, píše se před závorku: "jak dokládá Marenbon (2003, 130–132)."
Citace se uvádí na to místo ve větě, k němuž se vztahuje. Píše-li se citace na konec věty, píše se před tečku.
Tatáž pravidla platí, pokud je citace součástí poznámky pod čarou (tj. i citace v poznámkách pod čarou se píší do závorek).

Bibliografie

Kniha

• Aristotelés. 2008. Metafyzika. Přeložil Antonín Kříž. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Petr Rezek.

• Broadie, Sarah. 2012. Nature and Divinity in Plato’s Timaeus. Cambridge: Cambridge University Press.

Kapitola v knize

• Sedley, David. 2010. „Teleology, Aristotelian and Platonic.” In Being, Nature, and Life in Aristotle: Essays in Honor of Allan Gotthelf, editovali James G. Lennox a Robert Bolton, 5–29. Cambridge: Cambridge University Press.

• Wettherbee, Winthrop. 2009. „The Consolation and medieval literature." In The Cambridge Companion to Boëthius, editoval John Marenbon, 279–302. Cambridge: Cambridge University Press.

Článek v časopise

• Trinkaus, Charles. 1949. „The Problem of Free Will in the Renaissance and the Reformation." Journal of the History of Ideas 10 (1): 51–62.

• Zamosc, Gabriel. 2017. „The Political Significance of Plato’s Allegory of the Cave.“ Ideas y Valores 66 (165): 237–265.

Pravidla při psaní přejatých slov

• Při citaci latinských pasáží či výrazů se vždy používá kurzíva.
• V případě slov přejatých se jedná o již zavedená cizí slova, která jsou součástí českého textu a jsou průběžně skloňována podle odpovídajících českých vzorů. Pro správné skloňování je přitom rozhodující genitiv (logos – gen. logu, mímésis – gen. mímése); při nejasnostech o správné podobě genitivu nebo psaní délek platí totéž pravidlo jako v případě vlastních jmen. Pro přejatá slova nepoužíváme italiku (kurzívu).
• Při psaní cizích slov se řiďte pokyny v Internetové jazykové příručce, zejména pravidly v záložce "Pravopis – hláska a písmeno, hranice slov" (https://prirucka.ujc.cas.cz/).

Zkratky

• Zkratky řeckých a latinských textů odpovídají normě OIKOYMENH (pro kontrolu a kvůli vypracování seznamu zkratek uvádějte na konci svého příspěvku seznam zkratek).
• Psaní řeckých vlastních jmen se řídí podle pravidel stanovených v níže uvedených publikacích; jedná se především o psaní diakritických znamének délky nad některými samohláskami, především nad „a“ (např. Prótagorás, Anaxagorás) a nad „i“ (např. Plótínos)
• Vzory skloňování řeckých vlastních jmen se řídí genitivem řeckého jména (Sókratés – gen. Sókrata atd.). Vl. ř. jména končící na –ás se skloňují podle vzoru žena ( Hippiás – gen. Hippiy, Anaxagorás – gen. Anaxagory).
• Názvy Platónových dialogů se uvádějí takto: dialog Parmenidés, gen. dialogu Parmenidés – Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973 (s výjimkou skloňování vl. jmen na –ás) – Slovník antické kultury, Svoboda, Praha (Sporné případy je nutno řešit dle řeckých slovníků, zejm. Pape)

Pravidla pro transkribování z řečtiny

• při transkripci z řečtiny se vždy používá italika (kurzíva)
• základní princip je přepis jednoho řeckého znaku jedním českým (transliterace) bez ohledu na výslovnost v řečtině (např. jako elegchein)
• při transkripci z řečtiny se netranskribuje délka řeckých samohlásek, s výjimkou samostatných znaků η, ω (např. psyché)
• těžký přídech (na začátku řeckého slova) se transkribuje jako „h“ – v případě, že je těžký přídech nad (řeckou) samohláskou, píše se „h“ na začátku slova (např. hestia); v případě, že je těžký přídech nad ρ (ró), píše se na druhém místě po „r“ (např. rhétoriké); lehký přídech se netranskribuje (např. Achilleus)

Zvláštní pravidla

• ióta subskriptum se netranskribuje
• η, ω se transkribují jako „é“, resp. „ó“
• nepravá dvojhláska ου se transkribuje „ú“
• σ, ς se transkribují jako „s“
• ζ se transkribuje jako „z“
• θ se transkribuje jako „th“
• ξ se transkribuje jako „x“
• φ se transkribuje jako „f“
• χ se transkribuje jako „ch“
• ψ se transkribuje jako „ps“
• υ se transkribuje jako „y“

Přílohy