Aither je odborný elektronický časopis zařazený do databází ERIH+ a Scopus. Je vydáván Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Filosofickým ústavem Akademie věd ČR. Vychází dvakrát ročně. Každé druhé číslo je mezinárodní (International Issue) a jsou v něm publikovány cizojazyčné články (především v angličtině, ale i v němčině a francouzštině). Časopis je registrován pod číslem ISSN 1803-7860.

Na úvodní straně naleznete nejnovější mezinárodní číslo, nejnovější české číslo najdete v archivu.

Aither 13/2015:46-55 | DOI: 10.5507/aither.2015.005

Je skutečně zjevné, že Aristotelovi předchůdci hovořili o příčinách? (Met. 983b3)

Pavel Hobza
Filosofický ústav AV ČR, v. v. i.

In the first book of the Metaphysics Aristotle maintains that it is evident that his predecessors have spoken of causes. That Aristotle attributes to them his conception of causes (and principles) is well-known. Yet, one can wonder what he means by saying that that is evident. Although his statement could be at the first sight understood as meaning that his predecessors have been interested in the concept of causality, in my paper I argue that Aristotle attributed to them the evident usage of causes only because he considered them to be philosophers. Since philosophy is closely connected with knowledge, which is in turn based on the causes and principles, they had to acknowledge some kind of causes (otherwise according to Aristotle it would not be possible to see them as philosophers). Hence, the interpretation of this only sentence nicely illustrates Aristotle's approach to his predecessors.

Zveřejněno: 30. březen 2015  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Hobza, P. (2015). Je skutečně zjevné, že Aristotelovi předchůdci hovořili o příčinách? (Met. 983b3). Aither, 7(13), 46-55. doi: 10.5507/aither.2015.005
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Barney, R. (2012). "Histor y and Dialectic (Metaphysics A 3, 983a24-4b8)". In: C. Steel, O. Primavesi (eds.), Aristotle's Metaphysics Alpha: Symposium Aristotelicum, Oxford: Oxford University Press, s. 69-104.
    2. Betegh, G. (2012). "'The Next Principle' (Metaphysics A 3-4, 984b8-985b22)". In: C. Steel, O. Pr imavesi (eds.), Aristotle's Metaphysics Alpha: Symposium Aristotelicum, Oxford: Oxford University Press, s. 105-140. Přejít k původnímu zdroji...
    3. Cherniss, H. (1935). Aristotle's Criticism of Presocratic Philosophy. Baltimore: Johns Hopkins Press.
    4. Daneš, J. (2008). "Kritická diskuse o pojmu lidské přirozenosti v hippokratovském spisu Peri achaiés iétrikés ". In: L. Chvátal, V. Hušek (eds.), "Přirozenost" ve filosofii minulosti a současnosti, Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 24-33.
    5. Hobza, P. (2004). "Aristotelés a Theofrastos jako tvůrci mílétské filosofie". Filosofický časopis 6(52), s. 889-924.
    6. Hobza, P. (2013). "Filosofie, věda a epistémé u A ristotela: Rozlišoval Aristotelés filosofii a vědu?". Aither 9, s. 46-68. Přejít k původnímu zdroji...
    7. Jones, W. H. S. (ed.) (1923a). Hippocrates, I. Loeb Classical Library. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.
    8. Jones, W. H. S. (ed.) (1923b). Hippocrates, II. Loeb Classical Library. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.
    9. Jones, W. H. S. (ed.) (1931). Hippocrates, IV. Loeb Classical Library. Cambridge, Mass.: Harvard University Press.
    10. Kočandrle, R. (2011). Apeiron Anaximandra z Mílétu. Praha: Epocha.
    11. Kočandrle, R. (2014). Anaximenés z Mílétu. Červený Kostelec: Pavel Mervart.
    12. Steel, C., Primavesi, O. (2012). Aristotle's Metaphysics Alpha: Symposiumu Aristotelicum. Oxford: Oxford University Press. Přejít k původnímu zdroji...

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah