Aither je odborný elektronický časopis zařazený do databází ERIH+ a Scopus. Je vydáván Filozofickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Filosofickým ústavem Akademie věd ČR. Vychází dvakrát ročně. Každé druhé číslo je mezinárodní (International Issue) a jsou v něm publikovány cizojazyčné články (především v angličtině, ale i v němčině a francouzštině). Časopis je registrován pod číslem ISSN 1803-7860.

Na úvodní straně naleznete nejnovější mezinárodní číslo, nejnovější české číslo najdete v archivu.

Aither 21/2019:46-64 | DOI: 10.5507/aither.2019.003

Pseudo-Aristotelés, Physiognomicus, traktát B

Tomáš Vítek
Filosofický ústav, Akademie věd České republiky, v. v. i.

Zveřejněno: 30. březen 2019  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Vítek, T. (2019). Pseudo-Aristotelés, Physiognomicus, traktát B. Aither, 11(21), 46-64. doi: 10.5507/aither.2019.003
Sdílet...
Stáhnout citaci
  • BibTeX (.bib)
  • Bookends (.ris)
  • EasyBib (.ris)
  • EndNote (.enw)
  • EndNote 8 (.xml)
  • ISI WoS (.isi)
  • Medlars (.medlars)
  • Mendeley (.ris)
  • MODS (.xml)
  • Papers (.ris)
  • RefWorks (.txt)
  • RefManager (.ris)
  • RIS (.ris)
  • MS Word (.xml)
  • Zotero (.ris)
    • Zobrazit celý článek

    Reference

    1. Bekker, I. (1831). Physiognomonica. Aristotelis opera II. Berolini: Reimer, 805a1-814b8.
    2. Boys-Stones, G. (2007). "Physiognomy and Ancient Psychological Theory". In: S. Swain (ed.), Seeing the Face, Seeing the Soul: Physiognomy from Classical Antiquity to Medieval Islam. Oxford: University Press, s. 19-124.
    3. Ferrini, M. F. (2007). Aristotele, Fisiognomica. Testo greco a fronte. Milano: Bompiani.
    4. Förster, R. (1877). "Ueber eine fälschlich dem Aristoteles oder dem Joannes Mauropus zugeschriebene Physiognomik". Philologus 36, s. 172-176. Přejít k původnímu zdroji...
    5. Förster, R. (1888). "De Aristotelis quae feruntur physiognomonicorum indole ac conditione". In: Philologische Abhandlungen Martin Hertz zum siebzigsten Geburtstag von ehemaligen Schülern dargebracht. Berlin: W. Hertz, s. 283-302.
    6. Förster, R. (1893). Scriptores Physiognomici Graeci et Latini I-II. Lipsiae: Teubner.
    7. Hett, W. S. (1980). Aristotle, Minor Works. Cambridge: Harvard University Press (Loeb Classical Library 307), s. 84-140 (1936).
    8. Keller, O. (1909). Die antike Tierwelt I-II. Leipzig: Engelmann.
    9. Loveday, T. - Forster, E. S. (1984). "Opuscula. De coloribus, De audibilibus and Physiognomonica". In: J. A. Smith - W. D. Ross (eds.), The Works of Aristotle I-VI. Translation into English, Oxford 1913 (1952; 1961) = Jonathan Barnes (ed.), The Complete Works of Aristotle. The revised Oxford Translation I-II. Princeton University Press 1984 (1991), I.1237-1250.
    10. Misener, G. (1923). "Loxus, Physician and Physiognomist". The Classical Philology 18/1, s. 1-22. Přejít k původnímu zdroji...
    11. Prantl, C. (1881). Aristotelis De coloribus, De audibilibus, Physiognomonica. Leipzig: Teubner.
    12. Sassi, M. M. (2001). The Science of Man in Ancient Greece. Transl. by P. Tucker, Chicago - London: The University of Chicago Press.
    13. Schneiderwien, M. (1929). Die aristotelische Physiognomik. Schlüsse vom Körperlichen auf Seelisches. Aus dem Griechischen übersetzt und mit einer Einleitung versehen. Heidelberg: Kampmann.
    14. Sylburg, F. (1587). "Aristotelis varia opuscula". In: Aristotelis opera quae extant I-XI. Francofurti: A. Wechelii, Tomus VI.135n.
    15. Swain, S. (2007). "The Physiognomy Attributed to Aristotle". In: S. Swain (ed.). Seeing the Face, Seeing the Soul: Physiognomy from Classical Antiquity to Medieval Islam. Oxford: University Press, s. 637-661.
    16. Tsouna, V. (1998). "Doubts about Other Minds and the Science of Physiognomics". The Classical Quarterly 48, s. 175-186. Přejít k původnímu zdroji...
    17. Vítek, T. (2002). Empedoklés. Studie. Praha: Herrmann & synové.
    18. Vítek, T. (2012). "Pseudo-Aristotelův Physiognomicus a okolnosti jeho vzniku". Aithér 7, s. 13-47. Přejít k původnímu zdroji...
    19. Vítek, T. (2013). Věštění v archaickém Řecku II. Tělo a sny. Praha: Herrmann & synové.
    20. Vítek, T. (2018). "Aristotelés a fysiognómonika". Aithér 10, 19, s. 46-83. Přejít k původnímu zdroji...
    21. Vogt, S. (1999). Aristoteles, Physiognomonica: übersetzt und kommentiert. Berlin: Akademie Verlag.
    22. Wehrli, F. (1951). "Ethik und Medizin. Zur Vorgeschichte der aristotelischen Mesoteslehre". Museum Helveticum 8, s. 36-62.

    Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike 4.0 International License (CC BY-SA 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.


    Zpět na obsah